Zkušební řády pro zkoušky loveckých psů z výkonu
Jak mnozí z vás již vědí, dne 14. března t. r. na Mimořádném Sboru zástupců ČMMJ v Neveklově (dále jen „SZ“) došlo ke schválení zkušebních řádů pro zkoušky lovecké upotřebitelnosti. Přiznám se, že trochu nechápu hysterii, která se krátce před jejich schvalováním rozpoutala a rozdělila kynologickou veřejnost, a to zejména tu „ohařářskou“, když všichni měli na to, aby se do přípravy nových zkušebních řádů zapojili stejně času. Nechápu to proto, že když společně mohli zasednout k jednomu stolu chovatelé jezevčíků, honičů a teriérů a najít kompromisní řešení, které bude přijatelné pro všechna tato plemena, proč to samé nedokázali udělat chovatelé ohařů a raději se na poslední chvíli různými výzvami a iniciativami snažili projednání zkušebních řádů zablokovat. Obdobně ke kompromisu došlo mezi slídiči a retrievery a pro obě skupiny plemen bude jeden společný zkušební řád pro zkoušky lovecké upotřebitelnosti, který nebude obsahovat pro retrievery typické paměťové disciplíny (pochopitelně v soutěžních řádech je mít retrieveři mohou). Lze tak říci, že přes různé výzvy prakticky tříletá práce na zkušebních řádech nepřišla v niveč. Jsem rád, že hlasování na SZ bylo poměrně přesvědčivé, když zhruba 77% zástupců členů ČMMJ hlasovalo pro přijetí zkušebních řádů a 4-5% se hlasování zdrželo. Proto bych chtěl ještě jednou všem, kteří k projednávání zkušebních řádů přistoupili zodpovědně a racionálně velice poděkovat za jejich přístup.
Na stránkách Myslivosti bych čtenáře rád seznámil s podstatnými novinkami v jednotlivých zkušebních řádech, které lze mimochodem již nyní a za velmi příznivou cenu, a to za částku 60,- Kč získat v Knihkupectví Myslivost nebo v Interlovu Praha s. r. o. v přijatelném formátu A6, který lze v případě potřeby strčit i do kapsy. Ač se s největší pravděpodobností budu opakovat, rád bych v úvodu připomněl několik důležitých legislativních aspektů, které měly význam pro závěrečnou podobu zkušebních řádů.
Předně je to změna vyhlášky č. 244/2002 Sb., která byla provedena vyhláškou č. 372/2013 Sb. Zde bych chtěl pouze připomenout, že ustanovení, kterých se vyhláška č. 372/2013 Sb. netýká, zůstávají v původní podobě, tedy v takové, jako byla ve vyhlášce č. 244/2002 Sb. Nová vyhláška původní vyhlášku 244/2002 Sb., nenahrazuje, pouze ji v některých částech mění. Dále je to změna veterinárních předpisů, na kterou bylo nutno zejména ve všeobecné části reagovat, zrušení řádu na ochranu zvířat, stejně jako fakt, že neexistuje právní důvod, který by odůvodnil povinné jarní svody pro některá plemena. Tato povinnost byla v právním řádu již dávno zrušena.
Jak jsem již uvedl, došlo ke zrušení řádu na ochranu zvířat při chovu, avšak některá významná ustanovení, zejména o přístupu ke zvířatům (zákaz trestání, zákaz elektrických obojků atd.), bylo třeba zachovat, a proto byla s mírnou obměnou přenesena do všeobecné části zkušebních řádů. Naopak bylo nutno reagovat na moderní technologie, a tak, jako jsou zakázány elektrické obojky, je umožněno používat sledovací GPS obojky. A proto, že český člověk je člověk koumavý a vynalézavý, je však jednoznačně stanoveno, na kterých zkouškách a u kterých plemen nelze tyto obojky vůbec využít. S ohledem na funkce sledovacích obojků bylo rovněž stanoveno, že jich nelze využít k žádnému ohodnocení psa. Je však možno v případě určitých nejasností poznatků z GPS sledovacích obojků využít. Zde byla před striktním zákazem jejich používání zohledněna jejich schopnost přesně lokalizovat polohu psa, který může ve vzdálenosti 3 km od vůdce hlásit dosledovaný kus zvěře, avšak vlivem konfigurace terénu jeho hlášení není slyšet a došlo by jak k poškození vynikajícího pejska, tak ke znehodnocení uloveného kusu. Vzhledem k tomu, že v myslivecké praxi na naháňkách se tato sledovací zařízení úspěšně a v celkem velké míře využívají, jsem přesvědčen, že i naši rozhodčí najdou vhodnou formu, jak při vyhodnocování informací ze sledovacích GPS postupovat. Rozhodně to však neznamená, že budou moci „sedět v hospodě“ a psa „oznámkovat“ pouze podle GPS obojku. S ohledem na to, co pořízení a výcvik kvalitního honiče nebo teriéra stojí, je správné, aby měl majitel možnost svého psa co nejrychleji najít. Stalo se mi při zkouškách, že pes hlasitě sledoval stopu hodně daleko a při svém návratu byl zavřen u jednoho „uvědomělého“ občana a v časovém limitu se k vůdkyni nevrátil. Nebo druhý případ: při naháňce v našem sdružení, které má hranici na frekventované silnici E55 Praha - České Budějovice jiný „uvědomělý občan“ naložil borderteriéra našeho člena a odvezl jej do psího útulku v Táboře, kde jej uvázal u plotu. Použití GPS sledovacích obojků by určitě v obou případech pomohlo situaci rychle vyřešit.
V úvodu všeobecné části jsou vyjmenovány jednotlivé typy zkoušek s uvedením plemen nebo skupiny plemen, která se zkoušky mohou účastnit. Došlo k zavedení jedné nové zkoušky k vyhledávání, vyhánění a nadhánění spárkaté zvěře u psů s kohoutkovou výškou do 55 cm(mimochodem za zavedení této zkoušky jsme byli MZe pochváleni) a dále došlo k zavedení nové zkoušky v norování. O těchto změnách se zmíním při rozboru zkušebního řádu jezevčíků a teriérů. Jinak všechny druhy zkoušek zůstaly ve stejné podobě, jak je znal předchozí zkušební řád, ovšem s vypuštěním všech limitních disciplín. Aby pes na zkouškách lovecké upotřebitelnosti obstál, musí je absolvovat alespoň ve třetí ceně. Možná nejvýznamnější změnou je III. část, kde jsou příkladmo vyjmenovány různé soutěže, mezinárodní zkoušky a soutěže (podle mezinárodních zkušebních řádů např. IKP, zkoušky z polní a vodní práce a podobně), které pořádají chovatelské kluby. Skládají-li se tyto soutěže z disciplín uvedených ve zkušebním řádu nebo jim podobných, jimiž se prokazuje použitelnost loveckých psů pro potřeby myslivecké praxe nebo chovu, splňují také podmínku lovecké upotřebitelnosti podle vyhlášky. Typicky, bude-li soutěžní řád retrieverů zahrnovat disciplíny vyhledávání živé zvěře, dohledání a přinesení usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné drobné zvěře, může obsahovat i pro ně typické paměťové disciplíny a bude splňovat podmínku pro přiznání lovecké upotřebitelnosti. Nebude-li obsahovat například vyhledávání živé zvěře, podmínku pro přiznání lovecké upotřebitelnosti nesplní. Určitě se budu opakovat, jako mysliveckému hospodáři je pro praktický výkon myslivosti zcela lhostejno, kterou z kachen mi přinese dříve. Naopak jako divák ocením při soutěži výcvik psa a jeho schopnost nejprve přinést kachnu, která byla vhozena jako první a pak tu druhou, a klidně to může být kombinováno s perfektním předáním a rychlostí, aby soutěž byla zajímavější – ale s mysliveckou praxí to má pramálo společného.
Zároveň tento zkušební řád umožňuje kombinaci zkoušek a disciplín. Pokud nyní chce nějaký chovatelský klub nebo OMS pořádat soutěž, nemusí být složena pouze ze zkoušek, které jsou uvedeny ve zkušebních řádech. Lze například při pořádání Jihočeského derby, které pořádá KCHČF a organizačně zajišťuje Jihočeská pobočka KCHČF vždy s některým OMSem z Jihočeského kraje, pořádat lesní zkoušky a zkoušky vodní práce a k tomu přidat disciplíny „hledání, vystavování a postupování“, které jsou součástí jarních nebo podzimních zkoušek. Lze rovněž pořádat zkoušky vloh a zkoušky vodní práce a k tomu na zatraktivnění přidat disciplínu „přinášení lišky přes překážku“. Platí zásada, že disciplíny mohou být pouze ze zkušebního řádu, který je určen pro tyto skupiny plemen. Není přípustné, aby jezevčíci nebo teriéři pořádali soutěž a jako disciplínu si zařadili právě přinášení lišky přes překážku, které je pouze ve zkušebních řádech ohařů.
Velmi významné je i další nové ustanovení v článku 2, kde je uveden výklad pojmů. Zde jsou jednoznačně vysvětleny pojmy, se kterými zkušební řád dále pracuje. Mimo jiné je zde definován i pojem povel, což je jakýkoliv ústní povel vůdce psa, písknutí, syknutí, zakašlání nebo různé úkroky nebo pohyby, kterými na sebe vůdce psa upozorní. Pro potřeby zkušebního řádu je rovněž definována osoba blízká. Osobou blízkou se rozumí osoba, která je ve vztahu k rozhodčímu manželem, manželkou, druhem, družkou, registrovaným partnerem, rodičem, prarodičem, dítětem vlastním nebo osvojeným nebo převzatým do trvalé péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, sourozencem, zetěm nebo snachou. Opustila se tedy konstrukce „osoby blízké“ podle občanského zákoníku, která je pro potřeby zkušebních řádů zbytečně široká a například v případě osob tzv. „sešvagřených“ velmi těžko kontrolovatelná. Nově je definovaný pojem protest, protože předchozí zkušební řád promiskuitně používal slovo „protest“ a „námitka“, přičemž se vždy jednalo o stejný institut. Nově je zavedena stížnost. Rozdíl mezi protestem a stížností je v tom, že protest může dát pouze vůdce, zatím co stížnost si může dát i jiný vůdce nebo účastník v koroně. Poruší-li rozhodčí zkušební řád ve prospěch některého z vůdců, není pravděpodobné, že by si takový „postižený“ vůdce podával protest a ostatní vůdci to ani nemusí zaregistrovat. Naopak nepodal-li vůdce protest, ač jej podat mohl, nebudou dodatečné stížnosti, námitky ani vůdcem později podaná písemná oznámení brána v úvahu.
Jednoznačně je stanoveno, kdo je pořadatelem, ředitelem zkoušek, pověřenou osobou, vůdcem psa, majitele psa, a tak podobně, přičemž tyto pojmy jsou více méně obecné a myslím si, že nedělají v praxi většího problému.
V průběhu projednávání byla mimo jiné uplatněna i připomínka ne definici kroku, neboť zkušební řád všechny vzdálenosti (délka pobarvené stopy, délka vlečky a podobně) měří krokem. Kynologická komise návrh na definici kroku zamítla. Zpravidla víme, že krok je vzdálenost mezi nohama při chůzi. Krok je stará česká jednotka míry, která se uvádí asi na 59 cm. Byla používána pro měření nějaké plochy či místa. Existují i specializovanější jednotky jako je námořní krok (79 cm) nebo vojenský krok (75 cm.) Na velikost kroku má pochopitelně vliv i výška postavy, větší rozhodčí bude zpravidla dělat delší kroky. Pro potřeby posuzování zkoušek loveckých psů nám myslím bohatě postačí konstatování, že jeden krok je vzdálenost mezi 60 až 80 cm s ohledem na skutečnou výšku rozhodčího.
Článek 3 stanoví, kdo může v rámci ČMMJ pořádat zkoušky lovecké upotřebitelnosti. V podstatě jde o zachování stávajícího stavu s tím, že je reagováno na možné spojování různých stávajících okresní mysliveckých spolků. S ohledem na registrovanou změnu Stanov ČMMJ mohou tedy pořádat zkoušky okresní nebo oblastní myslivecké spolky ČMMJ, anebo jiné pobočné spolky vytvořené v rámci ČMMJ a sekretariát ČMMJ, pokud z rozhodnutí Myslivecké rady ČMMJ zabezpečuje vrcholnou celostátní kynologickou akci, a to Memoriál Richarda Knolla a Memoriál Karla Podhajského, na kterých jsou zadávány a navrhovány tituly čekatelství CACT a CACIT. Dále může pořádat zkoušky lovecké upotřebitelnosti klub chovatelů loveckých psů, který je prostřednictvím ČMKJ kolektivním členem ČMMJ zásadně ve spolupráci s OMS. Je požadavek, aby chovatelský klub pořádal zkoušky především ve spolupráci s místně příslušným OMS (podle umístění honitby). V případě, že chovatelský klub pořádá zkoušky s jiným OMS, než je místně příslušný, je povinen konání zkoušek místně příslušnému OMS, v jehož obvodu se zkoušky konají, písemně oznámit, a to nejméně 30 dnů před konáním zkoušek. Je zde však stanoveno, že ČMMJ jako držitel pověření Ministerstva zemědělství vede seznam pořadatelů zkoušek. To znamená, že každý OMS i chovatelský klub, který bude chtít pořádat zkoušky lovecké upotřebitelnosti, bude uveden v seznamu pořadatelů na ČMMJ. Pořadatele uvedeného v tomto seznamu, který hrubým a závažným způsobem poruší ustanovení předpisů pro provádění zkoušek lovecké upotřebitelnosti, může Myslivecká rada ČMMJ dočasně nebo trvale vyškrtnout ze seznamu pořadatelů zkoušek, což by znamenalo, že tento „nepoctivý“ pořadatel nebude moci pořádat zkoušky lovecké upotřebitelnosti. V praxi asi půjde o takové situace, kdy OMS nebo klub pořádají zkoušky bez náležitého oznámení, deleguje-li pořadatel rozhodčího, který nemá příslušnou aprobaci a tak podobně. Určitě se nebude toto pořadatelství odebírat za to, že se při společném honu vystřelilo vícekrát, než je ve zkušebním řádu uvedeno.
V plánování zkoušek a v termínech nedošlo k žádným změnám (článek 4).
Článkem 5 se stanoví, že platí pro soutěže stejná ustanovení, která v podrobnostech upravují zkoušky z výkonu loveckých psů, není-li v soutěžním řádu stanoveno jinak.
Poněkud upraven byl i věk potřebný pro účast na zkouškách (článek 6). Zkoušek z výkonu loveckých psů a soutěží se mohou zúčastnit všichni psi loveckých plemen s platným průkazem původu po dosažení věku 10 měsíců. Zkoušek z norování a zkoušek barvářů po dosažení věku 12 měsíců, FT retrieverů a honičských zkoušek (HZ) po dosažení věku 15 měsíců, individuálních honičských zkoušek slovenských kopovů (IHZ-SK) po dosažení věku 24 měsíců. Zkoušek vloh se mohou zúčastnit i psi mladší 10 měsíců. Požadovaný věk musí psi dosáhnout den před konáním zkoušek. Je rovněž stanoveno, že psi se mohou účastnit zkoušek určených pro své plemeno. Ohař se tedy nemůže účastnit všestranných zkoušek slídičů. Teprve nejsou-li pro danou skupinu plemen zkoušky z výkonu loveckých psů zkušebním řádem určeny, může se účastnit zkoušek z výkonu loveckých psů určených pro podobnou skupinu plemen. Opět ohař nemá ve svém zkušebním řádu barvářské zkoušky, může však svoji schopnost pracovat na více jak 12 hodin staré pobarvené stopě prokázat podle zkušebního řádu pro jezevčíky a teriéry.
Trochu větší problém nám způsobilo zavedení kohoutkové výšky 55 cm do vyhlášky, zejména u plemen, jejichž standard připouští výšku psa jak pod touto mírou, tak nad ní. Proto na zkoušky, kde je zkoušeno vyhledávání spárkaté zvěře (ZVVZ, HZ) je povinen vlastník psa spolu s přihláškou zaslat i doklad (kopii PP psa, přílohy PP psa nebo očkovacího průkazu psa) o změření psa oprávněným rozhodčím z exteriéru, kterým potvrdí, že pes nepřesahuje výšku 55 cm. Měření psa musí být provedeno u psa po dovršení 12 měsíců. Přihláška se opět zasílá na příslušný pořádající OMS – na tom se opět nic nezměnilo, případně na chovatelský klub, je-li pořadatelem. Rovněž se stanoví podmínky pořadateli, které vyplývají z veterinárního zákona.
Lze říci, že články 8 až 11všeobecné části jsou pouze urovnáním předchozího zkušebního řádu tak, aby nebyl vnitřně roztříštěn.
Významnější změna nastala až v článku 12 rozhodčí a čekatelé. Rozhodčí i čekatel musí být na zkoušky pořadatelem delegován, nově lze čekatele delegovat i na zkoušky a soutěže, kde je zadáváno čekatelství CACIT (dříve bylo možno delegovat pouze na CACT), avšak nejvýše jednoho pro skupinu. Na všechny ostatní zkoušky, včetně CACTových, lze delegovat nejvýše dva čekatele pro skupinu. Došlo ke zrušení výjimky pro všestranné rozhodčí, neboť to vedlo ke zneužívání tohoto ustanovení a všestranní rozhodčí, kteří byli oprávněni posuzovat pouze barvu, posuzovali naprosto neoprávněně i jiné disciplíny. Nově je pojat zákaz posuzování psů v majetku osob blízkých. Zatím co podle předchozího zkušebního řádu, nemohl rozhodčí na zkouškách posuzovat vůbec, pokud některý z jeho příbuzných (osoba blízká) na zkouškách vedl, nyní jej nesmí pouze posuzovat. Jde v podstatě o návrat k dřívější úpravě zkušebních řádů. Tedy povedu-li já na zkouškách ohaře, není vyloučeno, aby moje manželka posuzovala skupinu malých plemen nebo v případě kupříkladu barvářských zkoušek druhou skupinu. Toto byl velmi významný požadavek většiny OMSů, podle mého názoru velmi odůvodněný. Myslím si, že jako „čumil“ doprovázející na zkouškách loveckých psů manželku, která vede svého psa, jsem schopen rozhodování rozhodčích daleko více ovlivnit, než když budu sám jako rozhodčí posuzovat v jiné skupině na druhém konci honitby nebo, a to bývá častější, dokonce v jiné honitbě.
Nově je stanoveno, že vůdce může na jedněch zkouškách vést pouze dva psy. Na Memoriálu Richarda Knolla a Memoriálu Karla Podhajského může vést vůdce pouze jednoho psa. Týká se to výhradně těchto dvou memoriálů, na ostatních memoriálech platí obecné pravidlo nejvýše dvou psů, nestanoví-li statut memoriálu přísnější kritérium.
K další změně, ale pouze drobné, dochází při stanovování pořadí psů na barvách a na vlečkách. Zatímco vlečky v lese (se zajícem a liškou) se nelosují a psi nastupují v pořadí podle čísla, které si vylosovali při zahájení zkoušek, pořadí zkoušených psů ve skupině na umělé pobarvené stopě nebo na umělé nepobarvené stopě se vždy losuje, a to po založení uměle založené pobarvené stopy tak, že se vylosuje přímo před konkrétní barvou pes a vůdce, který tuto pobarvenou stopu vypracuje. Je nepřípustné, aby na pobarvené stopy nastupovali podle pořadového čísla, které si při počátečním losování vylosovali, aniž by znovu losovali pořadí před vypracováním stopy. Toto ustanovení o losování pořadí neplatí, stanoví-li zvláštní zkušební řád jinak, což je případ barvářů, kde psi nastupují podle vylosovaného čísla. Losování dalšího psa by mělo být provedeno až po té, co předchozí pes práci na stopě ukončí.
I tento zkušební řád zakazuje vůdci jakékoliv trestání psa nebo hrubé zacházení s ním, stejně jako to, aby byl vůdce během zkoušek pod vlivem alkoholu, drog nebo jiných psychotropních látek. Je sice pravda, že tento zákaz jednoznačně vyplývá ze zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších předpisů, nicméně ne všichni vůdci mají při zkouškách zbraň a toto ustanovení má zajistit, aby se všichni vůdci vystříhali během zkoušek požívání alkoholu. Ostatně tento zákaz platí i pro rozhodčí, stejně jako v minulých zkušebních řádech.
Obdobně zachované podle dřívějších zkušebních řádů zůstalo i hodnocení psů rozhodčími. Hlavní zásadou při posuzování je správný výklad zkušebního řádu se zřetelem na použití psa v myslivecké praxi. Po skončení každé disciplíny se musí rozhodčí v neveřejné rozpravě rozhodnout o výsledku a veřejně zhodnotit průběh a provedení disciplíny a oznámit vůdci výsledek posuzování (kromě disciplín, které se zkouší během celých zkoušek, tyto vyhlásí hromadně při závěru zkoušek). Rozhodčí se proto před vyhlášením výsledků musí ujednotit. Je v zásadě nepřijatelné, aby se rozhodčí před vůdci a před koronou vášnivě dohadovali, jakým způsobem psa ohodnotit. Nemohou-li se rozhodčí na místě dohodnout a vznikne-li tak mezi rozhodčími spor, rozhodne o ocenění s konečnou platností vrchní rozhodčí. Rozhodčí jsou povinni jeho rozhodnutí respektovat. Zachováno zůstalo i tradiční známkováni 4 - výborně, 3 – velmi dobře, 2 – dobře, 1 dostatečně a 0 nedostatečně, přičemž význam a obtížnost disciplíny je vyjádřen koeficientem, kterým se udělená známka násobí.
Obecně lze říci, že až na drobné výjimky není ve všeobecné části mnoho výrazných změn. Došlo spíše k tomu, že informace, které se týkaly kupříkladu vrchního rozhodčího, nejsou rozepsány v několika mnoha bodech, ale jsou soustředěny pokud možno k části, která se týká vrchního rozhodčího. Dále jsme se ve zkušebním řádu snažili o určitou chronologii a vypustili jsme věci, kterými se opakovalo to, co bylo o několik odstavců dříve řečeno jinými slovy.
