Zkušební řády a změny u retrieverů a loveckých slídičů
Než začnu popisovat změny v dalších zkušebních řádech ostatních plemen – tentokrát retrieverů a loveckých slídičů, chtěl bych se celé kynologické veřejnosti omluvit za mírné „faux pas“, kterého jsem se v textu minulého článku dopustil. Na straně 15 Myslivosti č. 6/2014, v prvním odstavci na této straně je mylně a nesprávně uvedeno: „Novum, které rovněž budilo velké vášně, upravuje nominaci na Memoriál Richarda Knolla. Jisté je, že na MRK bude startovat vždy 20 nejúspěšnějších fousků ze všestranných zkoušek z předchozího roku. Způsob výběru však stanoví směrnice Myslivecké rady ČMMJ.“, což pochopitelně není pravda, a i nadále Memoriál Richarda Knolla bude vždy určen pro 20 nejúspěšnějších ohařů (z České republiky) ze všestranných zkoušek z předchozího roku. Je o mě všeobecně známo, že moje srdce patří českým fouskům a nikdy v minulosti jsem nevlastnil žádného jiného ohaře a je jisté, že ani žádného jiného ohaře jako „náhražku“ za fouska mít nebudu. Pochopitelně je to nereálné a „zbožné fouskařšké přání“, aby na Memoriálu Richarda Knolla bylo více a více českých fousků. Po loňských „žních“ na MRK a MKP žel v letošním roce na MRK dokonce nebude žádný. Proto se všem majitelům ostatních plemen ohařů, kteří jsou nepochybně stejně výkonní, ne-li výkonnější než český fousek, omlouvám, nebyl úmysl poškozovat jejich plemena. Jsem přesvědčen, že všichni malé přeřeknutí a „profesionální fouskařskou deformaci“ pochopí a omluvu přijmou.
Druhá věc, nad kterou se chci pozastavit, je však poněkud závažnější. Kynologická komise ČMMJ není žádná banda podvodníků a lhářů a Sbor zástupců ČMMJ dne 14. března 2014 nebyl nikým podveden. Někteří lidé, reprezentovaní jedním ze signatářů „Jabloňovské výzvy“ rozeslali na všechny okresní myslivecké spolky dopis z Ministerstva zemědělství, kde se mimo jiné konstatuje, že Ministerstvo zemědělství nepřipomínkovalo návrh nového zkušebního řádu. Z toho sdělení autor rozesílané e-mailové zprávy naprosto nepochopitelně dovozuje, že zkušební řád nebyl s Ministerstvem zemědělství projednán. On je dost podstatný rozdíl mezi připomínkováním a projednáním (možná ještě o dost větší než mezi vyhledáním a vyhledáváním, což bohužel tento člověk také nepochopil). Zkušební řád skutečně nebyl MZe zaslán k připomínkování, v tom je sdělení MZe zcela pravdivé. Ten byl zaslán k připomínkám pouze na součásti ČMMJ, tedy okresní myslivecké spolky. To, že Kynologická komise ČMMJ pracovala i s připomínkami některých kynologických klubů nebo dokonce jednotlivců, a na úplně všechny uplatněné připomínky nějaký způsobem reagovala, je věc druhá. Dokonce každý měl možnost dozvědět se, jak bylo s jeho připomínkou naloženo (zda byla akceptována nebo proč akceptována nebyla). Po vyhodnocení, a znovu upozorňuji, že všech došlých připomínek, a zapracování všech připomínek, které byly pro koncepci zkušebního řádu přínosné, návrh zkušebního řádu dne 12. 2. 2014 projednala Myslivecká rada ČMMJ a rozhodla o jeho zařazení na program mimořádného Sboru zástupců dne 14. 3. 2014 v Neveklově. Materiál, tak jak byl rozeslán na OMSy, byl zaslán i na Ministerstvo zemědělství. Dne 14. 3. 2014 o dopise z Ministerstva zemědělství informoval delegáty mimořádného sboru zástupců tehdejší předseda ČMMJ Ing. Palas a já sám osobně jsem jak vyjádření Ing. Kráčmery z MZe, tak náměstka ministra zemědělství Ing. Žižky, Ph. D., před delegáty celé přečetl a dopisem navrhované změny Sbor zástupců po mém přednesení schválil. Myslím si proto, že nový Zkušební řád byl s MZe projednán a žádné lži ani žádného podvodu na delegátech jsme se jako Kynologická komise ČMMJ ani já osobně, jak se píše autor v průvodní zprávě, nedopustili. Vzhledem k tomu, že urážky, napadání a nesmyslné osočování kvůli novým zkušebním řádům již přerostly únosnou míru, požádal jsem Dozorčí radu ČMMJ, aby prošetřila, zda se pisatel nedopustil provinění proti Stanovám ČMMJ. Osobně si myslím, že bezdůvodně říkat o někom, že je podvodník a lhář, prostě beztrestně nelze. Snad na úplný závěr jen uvedu, že autor dotazu na MZe brojil proti norování v přírodě a proti zařazení disciplíny slídění za živou kachnou do zkušebních řádů. Přitom při loňském IKP (mezinárodní soutěž krátkosrstých ohařů) na Jižní Moravě všichni této disciplíně tleskali a litovali, že v našich řádech není. Jsou věci, které mi prostě rozum nebere. Norování v přírodě je zkouška lovem, to je vyřešeno, a slídění za živou kachnou je naprosto obdobně zkouška lovem. Pojetí disciplíny „slídění za živou kachnou“ tak, jak je uvedeno v našem novém zkušebním řádu, není v žádném případě v rozporu s mezinárodními zkouškami a mezinárodními zkušebními řády (např. pro IKP), kde je tato disciplína v určité modifikaci také uvedena a mezinárodní řád pro udělování mezinárodního šampionátu práce dokonce výslovně vyžaduje kontakt se živou kachnou pro zadávání čekatelství CACIT.
Naše pojetí této disciplíny se více blíží slovenskému modelu disciplíny „slídění za živou kachnou“, avšak je u nás zkoušena pouze na Memoriálu Richarda Knolla a na Memoriálu Karla Podhajského. Na rozdíl od Slovenska, kde je zařazena jednak na vrcholnou kynologickou akci ohařů, kterou je Memoriál Kolomana Slimáka (obdoba našeho MKP), ale je také součástí na všech speciálních zkouškách vodní práce a je možno ji přidat i na jakoukoliv klubovou soutěž, bylo od záměru zařadit disciplínu „slídění za živou kachnou“ na speciální vodní práce a všestranné zkoušky ohařů upuštěno. Myslím si, že slídění za živou kachnou zaručující přiznání čekatelství CACIT, může pouze oba memoriály zatraktivnit a přilákat chybějící mezinárodní konkurenci.
Zkušební řády retrieverů a slídičů
Jak jsem uváděl již v prvním článku, došlo ke spojení zkušebních řádů retrieverů a loveckých slídičů. To znamená, že ze zkušebních řádů byly odstraněny pro retrievery typické „paměťové disciplíny“, které zůstávají pouze na jejich soutěžích. Vynikající zpráva pro všechny kynology věnující se chovu a výcviku retrieverů je, že se oba chovatelské kluby zastřešující chov retrieverů v České republice vzájemně domluvily a budou používat společné soutěžní řády. Jak jsem měl možnost se s nimi seznámit, budou splňovat i podmínky vyhlášky 244/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a bude na nich možno získávat také loveckou upotřebitelnost. Představitelům obou klubů je třeba k jejich schopnosti vzájemně se domluvit jen a jen pogratulovat a poděkovat, neboť i to je důležitý krok pro soutěžní loveckou kynologii.
Jako ve všech ostatních zkušebních řádech byly zrušeny limitní disciplíny, a proto, aby pes získal na zkouškách loveckou upotřebitelnost, musí absolvovat zkoušky alespoň ve třetí ceně a tím obstát. Rovněž byla zrušena vrozená chuť k práci.
Zkoušky vloh (ZV) nejsou zkouškami lovecké upotřebitelnosti, zkušební řády dále upravují PZ, LZ, BZ, VP, VZ. Zároveň došlo k vypuštění Memoriálu Mileny Štěrbové, který je výhradně klubovou akcí Klubu chovatelů loveckých slídičů a je součástí soutěžních řádů.
Jednotlivé disciplíny:
Poslušnost a ovladatelnost
Slouží k prokázání poslušnosti, ovladatelnosti a spolupráce psa s vůdcem. Pes, který se nevrátí do 15 minut k vůdci, obdrží z poslušnosti známku 0. Došlo ke zrušení výjimky, že to neplatí, pokud jde na rozkaz za postřelenou zvěří. Toto ustanovení bylo zrušeno. Rovněž se nepovažuje za projev neposlušnosti, pokud je pes v kontaktu se zvěří a nereaguje na povely. To však neplatí pro retrievery, tam je „100%“ poslušnost vyžadována. I nadále příliš časté a opakované povely snižují známku z poslušnosti.
Vodění psa
Rozhodčí vytyčí v prostoru, kde jsou prováděny zkoušky trasu, která vede přes rozličné terénní překážky (padlý strom, mezi keři, přes příkop atd.). Rozhodčím určená trasa by měla být pro všechny zkoušené psy přibližně stejná. Je jednoznačně stanoveno, že psi musí být zkoušeni jednotlivě. Vodění psa je možno realizovat na řemeni tak, že vůdce vede psa upoutaného na loveckém vodítku neseném přes rameno nebo na přes rameno zavěšeném svinutém barvářském řemeni, anebo vede psa volně, a to na všech druzích zkoušek. Známkování je stejné, rozdílnost bodového hodnocení je zajištěna rozdílným koeficientem.
Odložení
Podstata disciplíny zůstala stejná, v textu jde pouze o drobné formulační úpravy. Naprosto konkrétní je hodnocení odložení volně a na řemeni, které určuje pro konkrétní známku nejvyšší možné vzdálení od místa odložení. Současně je při známkování přihlíženo i k projevům psa při odložení – musí být klidný, není-li, je podle intenzity projevů snižována také snižována známka.
Nos
Mimo drobných formulačních změn nedošlo k žádným úpravám. I nadále rozhodčí posuzuje kvalitu nosu během zkoušení těch disciplín, kde pes nos používá (již ne po celou dobu zkoušek – ono při vodění na řemeni zase až tak moc o nos nejde). Při jeho zhodnocení musí současně zvažovat všechny okolnosti, zvláště vzdálenost, na jakou pes zvěř navětřil,jakéjsou dané povětrnostní podmínky, síla větru, vlhkost a teplota vzduchu, členitost terénu, porost apod.
Vyhledávání živé zvěře
Slídění - vyhledávání
Došlo ke zkrácení časového limitu pro slídění u všech slídičů na 15 minut. Tento časový limit platí i pro retrievery, avšak disciplína se pro ně nazývá vyhledávání, neboť se od typického slídění liší. Úkolem této discipliny je prověřit schopnosti psa systematicky a efektivně prohledat prostor a najít živou zvěř. Zkouší se v poli s vyšší krytinou, možné využít i strniště s řadami slámy, popřípadě u vody nebo v lese s dostatečným podrostem, který znemožňuje psovi hledat zvěř zrakem. Vyhledávání se provádí zásadně proti větru, maximálně s mírným bočním větrem. Ideálně by měl retriever hledat před vůdcem a nejvýše do vzdálenosti účinnosti brokového výstřelu prohledávat prostor typicky jemu vlastním způsobem, který by měl přizpůsobit danému terénu a krytině. Při vyhledávání pracuje radostně a s chutí. Může pracovat s nízkým i vysokým nosem. Vůdce může psa povzbuzovat tichými povely.
Stopa živé zvěře
Došlo ke zkrácení vzdálenosti a nyní postačí psu sledovat stopu na vzdálenost nejméně 150 kroků (dříve bylo 200 kroků), aby dostal známku 4. V nových zkušebních řádech je přesnější a podrobnější popis hodnocení této disciplíny. Byl-li pes více jak dvakrát uveden na stopu zvěře a sleduje-li pes stopu alespoň do jedné třetiny předepsané vzdálenosti, bude hodnocen známkou 1. Známkou 0 se hodnotí pes, který stopu vůbec nesleduje ani po několikerém uvedení na stopu. Nejdůležitější však je, že retriever nemusí sledovat stopu živé zvěře, při známce 0 pokračuje v dalších disciplínách a známka z této disciplíny nemá vliv na zařazení do ceny, pouze zvyšuje bodové hodnocení psa.
Hlasitost
Známka nemá vliv pro zařazení do ceny u všech plemen retrieverů ani slídičů. Jinými slovy, pokud pes, a není rozhodující, zda se jedná o slídiče nebo retrievera, neprokáže při zkouškách hlasitost, nic se neděje a na zkouškách uspěje. To byla věc, kterou velmi hlasitě kritizoval Klub chovatelů německých křepeláků a požadoval, aby německý křepelák musel mít z hlasitosti známku alespoň 3 a odůvodňoval to tím, že křepelák přece hlásí. Ale to před „X“ lety hlásil kokr taky… Podle mého názoru je nepřijatelné, abychom v rámci zkušebních řádů zkoušeli plemena podle požadavku jednotlivých klubů. Navíc si myslím, že by došlo k poškození plemena, protože tak, jako se občas vyskytne fousek, který s velkými obtížemi vystavuje, může se objevit křepelák, který nehlásí nebo hlásí velmi spoře. Ostatní disciplíny však zvládá špičkově. Tak proč takovému psu bránit, aby se uplatnil v lovecké praxi, když jinak všechny podmínky vyžadované vyhláškou splní (navíc pokud vím, vyhláška hlasitost nevyžaduje). Pochopitelně je však věcí klubu, jak si nastaví chovné podmínky, ale pes se známkou 0 nebo 1 by rozhodně neměl být vybrán do chovu.
Podle mého názoru to rozhodně nemůže ublížit ani plemenu a dokonce ani zájmu o něj, protože každý nový majitel křepeláka si bude vědom toho, že i když jeho pes nebude hlásit (a uvidíme za deset let, zda stále budou hlásit všichni – vím, jak tomu bylo před 20 lety u jezevčíků, které držela moje manželka, a jak je to dnes) a neuplatní se v chovu, bude mít loveckou upotřebitelnost a v honitbě bude mít využití (alespoň papírové).
Jaké chovné podmínky si nastaví klub, je jedině v jeho pravomoci a bude-li vyžadovat pro chovnost z hlasitosti známku 4 a jiné psy a feny do chovu nepřipustí, je to výhradně jeho rozhodnutí.
Chování po výstřelu
I tato disciplína je naprosto stejná. Zkouší se při disciplíně „Vyhledávání živé zvěře“. Přibližně v polovině časového limitu vůdce na pokyn rozhodčího jednou vystřelí z brokovnice v okamžiku, kdy se pes zaměstnává prohledáváním krytiny ve vzdálenosti 15 - 20 kroků od vůdce a nedívá se na něho. Pes, který má strach z výstřelu, to znamená, že od vůdce bojácně odběhne, nedá se přivolat, ztratí zájem o další práci, chová se bázlivě a nedůvěřivě, nebo nejde ani po pobízení vůdce od nohy, hodnotí se známkou 0.
Vyhánění zvěře z houštin
U této disciplíny byl změněn její název z dřívějšího nahánění, a je velmi podrobně popsané hodnocení vyhánění od nohy a z odložení.
Vyhánění z odložení:
Vůdce si odloží psa před lečí na vhodném místě (proti ústí ochozu, pěšiny nebo jiného vhodného vstupu do leče) a poodejde asi 50 kroků na libovolnou stranu podle leče. Dá povel, po němž musí pes jít přímo do leče. Je chybou, přiběhne-li pes napřed k vůdci a teprve následně jde do leče.
Vyhánění přímo od nohy:
Vůdce si vybere u leče vhodné místo a na jeho povel musí pes jít přímo do leče.
Pes má v obou případech prohledávat určenou leč s chutí. Bude-li v leči zvěř, musí nalezenou zvěř hlasitě nebo němě vytlačit z leče. Hodnotí se způsob systematické práce psa. Během vyhánění může pes vybíhat z leče, ale musí se do ní bez pobízení (bez hlasitého povelu) zase sám vracet. Pokud vůdce naznačuje psovi, že vyhánění pokračuje, nelze to slučovat s pobízením psa do leče a snižovat za to výslednou známku. Vůdce může zůstat stát po celou dobu provádění discipliny na stanovišti nebo pomalu postupovat podle leče a řídit se pokyny rozhodčích. Disciplína se ukončí ve chvíli, kdy pes systematicky prohledal celou leč. Koeficientem se rozlišuje obtížnost mezi vyháněním z odložení a vyhánění přímo od nohy. Ke zkoušce je požadován dostatečně velký a hustý porost, pokud možno dobře zazvěřený. Úkolem této disciplíny je prověření schopnosti psa vyhledávat živou srstnatou zvěř v lesních podmínkách. Tato disciplína je zkoušena pouze u plemen slídičů.
Dohledávka a přinášení pernaté zvěře
Pes má prokázat, že dokáže najít a přinést střelenou nebo jinak usmrcenou pernatou zvěř, která po zásahu spadla nebo byla vhozena do vyšší krytiny a pes ani vůdce ji nevidí. Rozhodčí vyberou vhodné místo a pohodí zvěř tak, aby to pes ani vůdce psa neviděli. Pes je vypuštěn vůdcem na výzvu rozhodčího z místa vzdáleného od pohozené zvěře asi 30 kroků vždy s dobrým větrem. Rozhodčí hodnotí zejména ochotu psa nalézt zvěř, její rychlé uchopení, přímočaré přinesení a spolehlivé odevzdání. Pes se má při předávání posadit před vůdce bez povelu a zvěř klidně držet, než mu ji vůdce odebere s příslušným povelem.
Vůdce nesmí dávat psovi povely k přinesení zvěře. Za každý takový povel se snižuje známka o jeden stupeň. Známku ovlivňuje celkový způsob vypracování této disciplíny. Dále se snižuje známka za špatné předání. Vyplivnutí a nepředání = 2 chyby (nepředání, neusednutí), lze hodnotit nejlépe známkou 2.
Ze zkušebního řádu však byla u této disciplíny vypuštěna možnost, aby si vůdce přinesl svoji odpovídající zvěř. To je napsáno až v závěru zkušebních řádů a je zcela zřejmé, že se to vztahuje pro všechny disciplíny v tomto zkušebním řádu, kde se zkouší přinášení zvěře. Pro všechny zkoušené psy musí být použit stejný druh zvěře, přiměřené velikosti pro příslušné plemeno. Zvěř musí být nezávadná. Každý vůdce si může přinést odpovídající zvěř. O vhodnosti k použití rozhodnou rozhodčí. Zajištění zvěře na zkoušky je věcí pořádajícího OMS. Myslím si, že mezi pořadateli jsou zkušení kynologové, kteří znají rozdíly mezi fyzickými dispozicemi fleta nebo labradorského retrievera a kokršpaněla, a nebudou nutit přinášet jezevčíkům nebo kokrům zajíce těžší než jsou sami. Bude-li tedy zvěř pořadatelem vhodné velikosti pro všechny psy zajištěna, není důvod, aby vůdce musel používat svoji vlastní zvěř, a v takovém případě rozhodčí použití vůdcem donesené zvěře neumožní.
Dohledávka a přinášení srstnaté zvěře
Popis i hodnocení zůstalo stejné jako v minulých zkušebních řádech.
Vlečka se srstnatou zvěří
I u této disciplíny zůstaly popis i hodnocení stejné, není uveden popis disciplíny zkoušený na VZ se zadáváním čekatelství CACIT a MMŠ, rovněž se zadáváním čekatelství CACIT, který bude součástí soutěžních řádů.
Vlečka se zvěří pernatou
Popis i hodnocení této disciplíny zůstalo rovněž stejné jako v minulých zkušebních řádech.
Ochota a chuť do vody
Stejně jako v předchozích řádech má pes prokázat, že jde ochotně do vody, a že ochotně plave. i nadále lze pro zvýšení ochoty poslat psa za jedním vhozeným předmětem, tak jako to umožňovaly minulé zkušební řády. Pes, který jde sám na povel nebo za jedním vhozeným předmětem do vody, je hodnocen známkou 4. Pes, který jde do vody váhavě nebo mu musí být do vody vhazovány různé předměty, bude ohodnocen úměrně nižší známkou. Pes, který nejde přes všechna pobízení do vody, je hodnocen známkou 0. V žádném případě nesmí být pes do vody vhozen nebo jinak násilně vtažen. Zachován zůstal i časový limit 5 minut.
Přinášení kachny z hluboké vody
V nových řádech je jednoznačně stanoveno, že kachnu zásadně vhazuje do vody rozhodčí, a to do vzdálenosti asi 10 - 15 metrů od břehu, aby měl pes možnost dokázat, že umí plavat a přinášet kachnu z hluboké vody. Vůdce psa nebo určený střelec při vhození kachny do vody rozhodčím vystřelí do vzduchu brokovou zbraní a to tak, aby situace co nejvíce napodobovala praktický lov. Pes musí být před započetím discipliny na volno, bez obojku (stojí, sedí nebo leží u vůdce) a pro vhozenou kachnu může jít i bez povelu. Na rozdíl od předchozího zkušebního řádu pro retrievery je striktně vyžadováno usednutí každého psa při předávání, a neusednutí se považuje za chybu, která snižuje známku. Naopak i nadále se uchopení kachny za letku, krk apod. nepovažuje za chybu. Rovněž není chybou, položí-li kachnu na zem, aby ji okamžitě a lépe uchopil a dokončil přinášení. Vůdce musí setrvat na místě, odkud psa pro kachnu vypustil.
Slídění v rákosí
Zkouší se v rákosí, břehových a vodních krytinách tak, aby musel pes i místy plavat. Má prokázat, že je schopen živou zvěř zdvihnout a umožnit tak její ulovení. Popis disciplíny a hodnocení je stejné jako v předchozích zkušebních řádech.
Dohledávka kachny pohozené v rákosí
I u této disciplíny lze konstatovat, že přes drobné formulační změny v popisu disciplíny a její hodnocení, je překlopen minulý zkušební řád, avšak s jednou podstatnou výjimkou, a to známkou 1 se hodnotí pes, který dohledá a správně odevzdá zvěř (i bez ohledu na počet chyb) do 10 minut.
Ochota k práci v hluboké vodě
Jedná se o novou disciplínu, kterou minulé zkušební řády slídičů neobsahovaly. Pes musí být vypuštěn volně, musí prokázat, že se nebojí vody, umí dobře plavat, a že jde ochotně do vzdálenosti 10 – 15 m do vody. V hluboké vodě musí hledat cca 2 minuty, musí být ve vodě ovladatelný a na pokyn vůdce měnit směr hledání. V případě potřeby mohou rozhodčí určit, kterým směrem má vůdce poslat psa prohledat hladinu nebo dát během plnění disciplíny pokyn vůdci ke změně směru hledání.
Chování na stanovišti u vody
I tato disciplína je ve zkušebním řádu nová a pochází v zásadě od ohařů. Pes musí být na stanovišti při vodní práci úplně klidný. Vůdci se psy se rozestaví asi ve vzdálenosti 20 – 30 kroků od sebe jako při obstavené leči. Vůdce stojí čelem k leči, psa má volně (nebo na vodítku) vedle sebe. Každý vůdce asi po každých 2 minutách loveckým způsobem vystřelí, zvěř se však nestřílí.
Práce před barvou
Zde dochází k výrazné změně a ujednocení všech zkušebních řádů pro ostatní plemena s výjimkou ohařů. Dříve byla u slídičů výhradně vyžadována šoulačka, avšak bez odložení (jak je známá u ohařů), jinak pes nemohl být veden. Nové zkušební řády umožňují při práci před barvou vést psa „na šoulačku“, případně se může použít následování volné nebo na řemeni tak, jak bylo v minulých zkušebních řádech známo u jezevčíků. Rozdílnost je vyjádřena koeficientem. Zatímco šoulačka má koeficient 8, následování volné má koeficient 4 (čili snížený na polovinu) a následování na řemeni mí koeficient 2, tedy opět polovinu. Tedy pes, který je na soulačce ohodnocen známkou 3, získá 24 bodů. Pes, který je při následování na řemeni ohodnocen známkou 3, získá pouze 6 bodů.
Práce na pobarvené stopě
Nechci opakovat to, co jsem uváděl v předchozím článku u ohařů, ale podstata je v tom, že až na drobné výjimky je popis práce na pobarvené stopě pro všechny zkušební řády stejný, tedy stopní dráha je dlouhá 500 – 550 kroků a vzdálenost mezi barvami musí být nejméně 100 kroků po celé délce stopní dráhy. Pro slídiče došlo k úpravě použitého množství vepřové krve, kdy oproti původním 0,3 l se dnes používá 0,3 – 0,5 l vepřové krve. Shodná je i doba pro vypracování pobarvené stopy u všech zkoušek a nyní činí časový limit 45 minut oproti původním 60 minutám. Stejné je i to, že losování se provede vždy před konkrétní barvou až po té, co předchozí pes práci na pobarvené stopě ukončí.
Došlo k úpravám časových limitů stáří stopy pro lesní zkoušky a pro všestranné zkoušky musí být pobarvená stopa 1 - 8 hodin stará. Předchozí řády vyžadovaly na všestranných zkouškách stáří stopy nejméně 12 hodin. Pro barvářské zkoušky zůstalo stáří stopy nejméně 12 h, tedy je stejné a plně koresponduje se stářím stop na barvářských zkouškách jezevčíků a teriérů.
Jak jsem uváděl, práce na pobarvené stopě se velmi sjednotila napříč všemi zkušebními řády, ale na rozdíl od ohařů není na zkouškách retrieverů a loveckých slídičů po pobarvené stopě přenášen kus.
u vodiče:
- došlo k prodloužení vzdálenosti možného sejití na 30 kroků – oproti původním 20 krokům
- není chybou, mine-li pes lože ve vzdálenosti povolené k sejití
hlásič
- stejné, jen pokud vůdce dojde k hlásícímu psovi a ten přestane hlásit, nehlásí u zvěře nebo od ní odejde, známka 0
oznamovač
- stejné
Chování na stanovišti v lese
Pes má prokázat, že je na stanovišti úplně klidný. Vůdci se psy jsou rozestavení kolem leče, asi 30 kroků od sebe. Korona prochází lečí s obvyklým lomozem. V leči se z bezpečnostních důvodů nestřílí. Na pokyn rozhodčího vystřelí vůdci po řadě vždy jednu ránu cca po 2 minutách. Rozhodčí stojí tak, aby viděli chování zkoušených psů. Vůdce stojí čelem k leči, psa má volně (nebo na vodítku) vedle sebe. Pes odložený na vodítku dostane vždy o jeden stupeň nižší známku.
Pes nepokojný, nervózní, kňučící, vydávající, je hodnocen za každou chybu vždy o jeden stupeň nižší známkou. Pes, který se zmítá na vodítku, nebo uteče za zdravou zvěří či do leče, je hodnocen známkou 0 a ve zkoušce neobstál.
Tato disciplína se hodnotí za pomoci všech rozhodčích, kteří jsou v dosahu. Rozhodčí této disciplíny určí, kolik psů se bude zkoušet najednou.
Proti minulému zkušebnímu řádu došlo ke zkrácení časového limitu na 10 minut a zmenšila se i vzdálenost mezi vůdci, kteří jsou od sebe asi 30 kroků. Dříve byla vzdálenost mezi vůdci asi 50 kroků.
Závěr
Myslím si, že zkušební řády retrieverů a loveckých slídičů nedoznaly tak drastických změn (odhlédnuli od zrušení zkušebních řádů pro retrievery) a lze říci, že se prakticky minimalizovaly rozdíly ve zkušebních řádech ostatních nebo malých plemen.
