Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výcvik psů malých loveckých plemen (II.)

 

V březnovém čísle Světa myslivosti jsme kromě základních cviků poslušnosti, k nimž patří přivolání, usednutí a ulehnutí, popsali také výcvik jednotlivých disciplín barvářských zkoušek honičů (BZH). V tomto čísle budeme pokračovat disciplínami barvářských zkoušek (BZ), jimiž jsou následování, pobarvená stopa, vodění na řemeni, nahánění a odložení.
 
NÁSLEDOVÁNÍ
Následování je disciplína, která nahrazuje na zkouškách z výkonu loveckých psů původní šoulačku, jež zůstala pouze ve zkušebních řádech pro slídiče a ohaře. Následování má na zkouškách co nejvěrněji imitovat skutečný lov spárkaté zvěře se psem, přičemž musí být na první pohled patrné, že pes rozlišuje následování a volnou chůzi lesem.
Při správně provedené disciplíně následuje pes volně nebo upoutaný na řemeni vůdce vedle jeho levé nohy nebo za patami. Vůdce se zbraní na rameni postupuje pomalou chůzí prvních přibližně 50 kroků. Pak se zastaví, okamžik vyčká na místě, jako by se rozhlížel a sledoval své okolí. Poté pokračuje dalších 50 kroků, zastaví se, sejme zbraň z ramene a vystřelí. Pes by měl po celou dobu klidně následovat vůdce a při jeho zastavení by měl zůstat stát (není však chybou, když usedne, nebo ulehne). Poté, co vůdce po krátkém zastavení opět vykročí, by se pes měl bez povelu rovněž znovu společně s vůdcem dát do pohybu a pokračovat v chůzi. Při druhém zastavení musí zůstat i po výstřelu klidný.
Při výcviku této disciplíny je potřeba psíka hned na začátku zklidnit, posadit ho vedle levé nohy, zavelet „za paty“ (nebo nějaký jiný vhodný povel) a pomalu se dát do chůze. Pokud psík předbíhá a tahá na vodítku, použijeme pružný proutek s olistěním na konci, jímž psovi pohybujeme před mordou nebo ho proutkem jemně švihneme. Zároveň trhneme vodítkem dozadu a znovu velíme důrazně „za paty!“
Tuto disciplínu začínáme cvičit zpravidla nejdříve na řemeni. Doporučuji začít s nácvikem až tehdy, když je psík trochu vyběhaný a unavený. Teprve když pes zvládá bez problémů následování na řemeni, můžeme zkusit následování na volno. Rozdíl v ohodnocení při bezchybném provedení disciplíny následování na volno a na řemeni je pouze jeden bod, takže mnozí vůdci na zkouškách volí raději jistotu – uvázání. Výstřel přidáme až v druhé polovině nácviku této disciplíny, když pes zvládá bezchybně následování. Po výstřelu musí zůstat naprosto klidný. Zbraň si nabijeme hned na začátku, abychom psa před výstřelem zbytečně nerozptylovali.
 
POBARVENÁ STOPA
Této disciplíně předchází na BZ popsané následování, aby průběh zkoušek co nejvíce připomínal lov spárkaté zvěře. Pobarvenou stopu zakládáme zásadně vepřovou krví, kterou kapeme přes smrkové větvičky zasazené do hrdla plastové nebo skleněné láhve. K založení jedné stopní dráhy potřebujeme přibližně 0,5 litru krve. Stopní dráha je 500 až 600 kroků dlouhá se dvěma změnami směru, v polovině stopy vyznačíme lože. Začátek stopy (nástřel) a stejně tak i lože, označíme položenými větvičkami a větším množstvím nakapané krve. Při zakládání pobarvené stopy dbáme na to, aby kapky nebyly nakapány příliš hustě, zkrátka aby barva byla spíše nakapaná, než nalitá. Na konci stopní dráhy zanecháme pod vyschlou srnčí kůží láhev, z níž jsme krev kapali, a to i se smrkovými větvičkami.
Disciplínu začínáme cvičit obdobně jako u nepobarvené stopy, nejdříve krátkou a poměrně čerstvě nakapanou stopu, jejíž délku a časovou prodlevu od nakapání postupně zvětšujeme. Před nasazením na stopu je dobré dávat psíkovi barvářský obojek a vytvořit při nácviku jakýsi rituál. Pes záhy pochopí, co bude po upevnění obojku následovat. Stejně jako u nepobarvené stopy platí i při nácviku pobarvené stopy – či snad ještě ve větší míře, že pokud pes pracuje na stopě spolehlivě a bez zaváhání, omezíme počet nácviků, abychom mu nesebrali chuť a zájem, neboť i tato disciplína se dá snadno přecvičit. Na BZ musí být stopní dráha nejméně 12 hodin stará, zakládá se proto obvykle předchozí den. Samozřejmě i tuto stopu může pes vypracovat jako hlásič nebo oznamovač, ale jak jsem již uvedla u BZH, jsem zastáncem spolehlivých vodičů.
 
VODĚNÍ NA ŘEMENI
Vodění na řemeni je stejné jako na BZH a na dalších zkouškách. Pes je veden u levé nohy na loveckém vodítku přes rameno, kterého se vůdce nesmí dotýkat rukou a usměrňovat tak pohyb psa. Při nácviku můžeme rovněž použít proutek, kterým psa „opravujeme“, pokud má tendenci předbíhat a tahat. Tato disciplína se obyčejně zkouší v lese mezi stromy, aby rozhodčí viděli, že se pes nezamotává do keřů nebo neobchází kmeny stromů z druhé strany než vůdce a je schopen klidně sledovat chůzi svého vůdce i v náročnějším terénu.
 
NAHÁNĚNÍ
Tato disciplína bývá pro méně náruživé psy často „tvrdým oříškem“. Psík má na povel vběhnout do houštiny, systematicky ji prohledat, a pokud najde zvěř, má ji nahánět směrem k vůdci. Některým psům však chvilku trvá, než pochopí, co po nich vůdce chce, a také než přijdou na to, že pokud mají zvěř najít, tak jedině v houštině. Když nemáte při výcviku štěstí na to, že psík vběhne do houštiny a pokaždé tam „něco najde“, je to někdy velký problém. V takovém případě si můžeme vypomoci např. živým domácím králíkem uzavřeným do bedýnky. Králíka v pevné bedýnce, aby se s ním pes nedostal do přímého kontaktu, před nácviky umísťujeme do houštiny, aby měl náš svěřenec alespoň nějakou motivaci. Pokud je však v houštinách dostatek zvěře, psík rychle pochopí, co má dělat. Po ukončení nahánění, když není v kontaktu se zvěří, se pes musí na povel vrátit k vůdci.
 
ODLOŽENÍ
Na BZ, na rozdíl od BZH, se zkouší odložení jen 5 minut a bez výstřelu. Výcvik této disciplíny je obdobný. Pes musí nejdříve pochopit, že když ho odložíte, tak se pro něj vrátíte a nikdy ho tam nenecháte. Nejlépe je začínat s nácvikem odložení v nejznámějším prostředí, tedy doma. Je úplně jedno, zda k odložení zvolíme povel „zůstaň“ nebo „místo“, důležité je používat tento povel stabilně pouze pro odložení. Nejprve musíme docílit toho, aby pes zůstal v klidu třeba jen metr od nás, pak postupně vzdálenost prodlužujeme (přejdeme např. do druhé místnosti, kde nás již nevidí). Až je toto stádium nacvičeno bez problému, přejdeme do terénu. Doporučuji pak tuto disciplínu vyzkoušet i v přítomnosti neznámého člověka coby „rozhodčího“, neboť někteří psi mohou na neznámou osobu při zkouškách reagovat a disciplínu pokazit, ač ji s vámi zvládali zcela bravurně. Je dobré na místě, kam psa odkládáme, nejprve trochu nohou odhrábnout listí, větvičky apod. Po čase již při tomto úkonu bude pes vědět, co bude následovat a co po něm budeme vyžadovat. Jak jsem již uvedla u pobarvené stopy, každá disciplína by měla mít svůj zažitý rituál a zcela jednoznačný povel. Při nácviku této disciplíny raději nechávejte psa odloženého déle než 5 minut, ať máte jistotu, že na zkouškách to nebude problém. I když člověk si není jistý nikdy, neboť psi jsou tvorové nevyzpytatelní a nikdy nevíme, co je zrovna v danou chvíli napadne.
 
NĚKOLIK SLOV NA ZÁVĚR
Snažila jsem se srozumitelně popsat, jak postupuji při výcviku honičů. Se stále klesajícími počty zajíců v naší honitbě jsem postupně rezignovala a pro rozvíjení hlasitosti u svých bassetů využívám i srnčí zvěř, byť si uvědomuji, že honič by na srnčí zvěř neměl reagovat. Ale když za dva nebo tři měsíce pochůzek revírem nepotkáte zajíce, jste šťastní, že vám pes zahlásí i srnčí stopu. Vím, že ne každý cvičitel musí nutně cvičit psy jako já, tedy téměř vždy domluvou. Jak jsem již předeslala v úvodu, při výcviku nepoužívám drastické metody, elektrický obojek či „ostnáč“ a snažím se vždy najít cestu, jak se se psem „domluvit“. Ráda bych přitom poznamenala, že basseti, jimž se věnuji, jsou skvělí lovečtí psi s vynikajícím nosem. Také jsou výborní a náruživí stopaři, a podle mých zkušeností s loveckým výcvikem si vůbec nemyslím, že jsou špatně cvičitelní a tvrdohlaví, jak se o nich traduje. Jsou plemena, jejichž zástupci dají svým cvičitelům rozhodně mnohem více zabrat.
Pokud lovecká kynologie někoho z vás pohltí tak, jako mne s manželem, dá se to přirovnat k drogové závislosti. Jsou to prima chvíle strávené s našimi psy ať již při výcviku či následně v lovecké praxi při naháňkách či dosledech. Proto všem, kteří se uvolí cvičit své čtyřnohé kamarády, přeji hodně zdaru, trpělivosti, tolerance a pak hodně radosti z úspěšně složených zkoušek. Můj článek berte jako možný návod k úspěšnému výcviku. Vždy je však nutno vycházet z vašich individuálních cvičitelských schopností a z naturelu vašeho psíka. Nenechte se odradit prvními neúspěchy, obyčejně se výcvik nakonec vždy podaří a přinese vytoužené „ovoce“ v podobě všestranně upotřebitelného loveckého psa.
Foto archiv autorky