Lysivost a bázlivost - dva zásadní problémy chovu českých fousků
Lysivost a bázlivost - dva zásadní problémy chovu českých fousků
V minulém čísle zpravodaje jsem vás seznámil se svým názorem na nutnou existenci okresních důvěrníků a seznámil jsem vás se zvyšujícím se výskytem lysivosti, resp. (lépe řečeno) s její výraznou progresivitou. Dovolte mi, abych na tyto svoje poznatky navázal dalšími zjištěními a seznámil vás s našimi poznatky.
V minulém příspěvku (Zpravodaj č. 1/2009 – čl. Okresní důvěrník nutnost nebo přežitek) jsem naše členy informoval o tom, že u jedné chovné fousky „matky“ se typická lysivost projevila při jejím posledním vrhu v osmi letech a u její chovné „dcery“ se lysivost výrazně vyššího stupně projevila již při druhém vrhu v pátém roce jejího života – čili o mnoho dříve. Shodou okolností jedno ze štěňat, které jsem při kontrole této druhé chovné feny („dcery“) tehdy viděl, jsem potkal v letošním roce u nás na svodu. Bohužel shodli jsme se s posuzující rozhodčí paní Helenou Dvořákovou, že tento psík, byť nemá po těle typická olysalá místa, má na bocích natolik prořídlou srst, že příští rok bude velmi pravděpodobně „holý“. Bohužel na jiných místech naší republiky byli na jarních svodech zaznamenáni jedinci s typicky olysalými místy. Vím o Mladé Boleslavi, vím o Uherském Hradišti (viz fotografie č. 1). Po několika letech, kdy na jarních svodech nebyla lysivost zaznamenána, ji tu tedy „opět“ máme. Neznamená to však, že se nám znovu „náhle vyskytla“. Lysivost tu byla stále. Podle mého osobního názoru byl stále veliký rozdíl mezi štěňaty jeden rok zapsanými (do plemenné knihy) a následující rok „odsvodovanými“. Přitom k účasti na zkouškách je jarní svod pro ohaře povinný. Já osobně si to vysvětluji tím, že mnoho jedinců postižených nějakým neduhem nebo výrazným exteriérovým defektem, který se může přenášet i na výkon (lysivost, nestandardní zbarvení a osrstění, dysplazie kyčelního kloubu atd.) vůbec na jarní svod nejde.
To, že potřebujeme okresní důvěrníky pro správnou kontrolní činnost našeho klubu je věc jistá, stejně jako to, že lysivost je dědičná. To, že u nás ve Středočeské pobočce KCHČF okresní důvěrnící fungují tak, jak mají a že jim věříme, dokládají následující fotografie č. 2 a 3. Byly pořízeny v dubnu letošního roku (13.4. 2009) jedním okresním důvěrníkem ve Středočeském kraji a vidíte na nich ani ne tříletou fenu českého fouska téměř prostou srsti a máme k dispozici i její průkaz původu. Ano, to je ta lysivost (to kdyby si náhodou někdo nebyl jist). Když jsem zveřejnil v časopise Svět myslivosti svůj článek o lysivosti (shodou okolností byl zveřejněn spolu s článkem našeho bývalého hlavního poradce chovu a pozdějšího předsedy Ing. Dostála) bylo mi (nám) vytýkáno, že pořád píšeme o lysivosti českých fousků, když s ní trpí i jiná plemena. Viděl ale někdo z vás takhle holého jezevčíka nebo nějaké jiné plemeno. Já se přiznám, že jsem jiné plemeno takhle olysalé prostě neviděl. Před lysivostí nelze zavírat oči. Proto Středočeská pobočka KCHČF již dva roky volá, žel marně, ač usnesení výboru KCHČF je v tomto směru naprosto jasné, po obnovení odstraněných značek „L“ a „LL“, kterými byla vloha pro lysivost sledována, v chovných kartách psů. Je nezbytně nutné výskyt lysivosti monitorovat, sledovat vedení vlohy pro lysivost a nedopustit páření dvou jedinců na společného chovného předka vyřazeného pro lysivost. Nebudeme-li se této problematice systematicky dále věnovat, zahodíme třicetiletou práci Ing. Jaromíra Dostála a všech dřívějších chovatelů, ale hlavně ztratíme zase zájem typických odběratelů našich štěňat, kterými jsou běžní myslivci, používající českého fouska k výkonu práva myslivosti. Co na tom, že bude mít majitel doma půl roku skvěle vypadajícího šampióna, když druhou polovinu roku se mu olysalý bude choulit zimou u kamen. Máte snad někdo z vás pocit, že budou myslivci (a to je hlavní odbytiště naší produkce) chtít fousky, kteří jim na hony olysají. Já se obávám, že o ně přijdeme a vůbec nám nepomůže zlepšující se výkon fousků. (Jen tak na okraj tři fousci se v kvalifikační soutěži nominovali na Memoriál Richarda Knolla. Všem třem blahopřejeme a mimochodem dva jsou ze Středočeské pobočky).
Lysivost je tedy jeden ze základních problémů v chovu českých fousků, kterému se musí věnovat i nadále náležitá pozornost, neboť je způsobilá náš chov opět zdevastovat. Druhým základním problémem našeho chovu je bázlivost, či lépe řečeno nedostatečně pevná povaha. Již více jak deset let systematicky provádíme v našem klubu ověření loveckých vlastností. Je pravda, že ostatní kluby ohařů nám tuto činnost závidí a zvažují také její zavedení. Je ale také pravda, že ač to děláme již u dalších generací fousků, stále a stále se nám objevují bázliví fousci (já sám momentálně vím o čem píšu, neboť i mě se bázliví psi dostali do ruky). Domnívám se, že je správnou cestou návrh Severomoravské pobočky KCHČF, aby bylo ověření loveckých vlastností omezeno věkem. Je nepochybné, že pes nebo fena, která má slabší (ne slabou, ale jen slabší) nervovou soustavu, může několikaletou systematickou činností v bažantnici „otupět“ natolik, že v pěti nebo šesti letech při chovném svodu uspěje. Svoji slabší povahu však zpravidla přenáší i na potomky. I z tohoto důvodu se za doby, kdy dělal hlavního poradce chovu Ing. Dostál nebo Ing. Havlát sledovaly na chovných kartách přednosti a vady sourozenců ve vrhu.
Jelikož já osobně považuji bázlivost za stejně kardinální problém jako lysivost, domnívám se, že je na čase i u bázlivosti si udělat analýzu a začít v chovu sledovat vlohu pro bázlivost nebo chcete-li pro slabou povahu. Vyhodnocení bude však o to složitější, protože na rozdíl od lysivosti, která je prokazatelně dědičná, protože „olysání“ po blechách či jiných parazitech má úplně jiné symptomy, je větší procento bázlivosti získané, například zcela nevhodným používáním elektrického obojku při vycházkách. Proto bude nejprve nutné pečlivě zvažovat, jak postup sledování vlohy nastavit. U nás ve Středočeské pobočce KCHČF „vlohu“ sledovat umíme a věřím tomu, že náš oblastní poradce spolu i Ing. Dostálem nepochybně nějaký vhodný postup vymyslí a pomůže nám tak i s eliminací slabé povahy.
Vedle těchto hlavních problémů, tedy lysivosti a bázlivosti, jsou další problémy jako skusy a zuby, světlejší oko nebo kyčle popelkou. Nicméně i o nich je třeba vědět a zhoršovatele poctivě a nekompromisně z chovu i nadále vyřazovat. Jen tak jsme schopni docílit kvalitní populace českých fousků, o které bude mezi myslivci u nás i ve světě stále větší zájem.
Mgr. Jaroslav Rataj
Předseda Středočeské pobočky KCHČF
Fotografie č. 1 – jarní svod 2009 Uherské Hradiště
Fotografie č. 2 a 3 - tříletá fena českého fouska
