Jdi na obsah Jdi na menu
 


Basset – vládce gaučů a ložnic či pes s duší vášnivého lovce?

5. 6. 2008

       Pod pojmem baset či bassethound si asi většina naší, ať laické či kynologické veřejnosti znalá tohoto plemene představí těžkopádného psa s dlouhýma ušima a značnou dávkou lenosti, lhostejnosti a minimální potřebou se pohybovat. V jedné knize Zdeny Frýbové mne zaujal popis tohoto plemene určený těm, kteří ho neznají. Autorka baseta přirovnává k dlouhému nákladnímu vlaku s čumákem a dlouhýma ušima. Toto trefné přirovnání mne celkem pobavilo. Po téměř tříletém soužití s fenou tohoto plemene mám však na baseta zcela jiný názor.

Na počátku mého basetího života“ byla má první fena malého vendeéského hrubosrstého basseta. S jejím příchodem do naší kynologicko - myslivecké rodiny“ (manžel chová české fousky, dcera je majitelkou hrubosrsté jezevčice a všichni jsme aktivní myslivci) jsem se začala o plemeno basetů zajímat stále více. Na výstavách jsem trávila skoro veškerý čas u jejich kruhu a sbírala jsem informace od chovatelů, jak se dalo. Po dvou letech jsem zatoužila mít k mé vendeénce ještě klasického bassethounda. V létě, akorát jsme měli štěnátka vendeénů, jsem se dopídila ke štěněti, fenečce po pracovní matce, která byla plně lovecky využívána svým pánem, hajným ve ždárských lesích. Typ na toto štěně mi dala členka našeho klubu a dlouholetá chovatelka tohoto plemene Ing. Iva Černohubová. Její pes byl otcem mé Betynky. Věděla, že chci fenu z pracovní linie, jelikož ji hodlám v myslivosti plně využívat. Naštěstí dáma, která měla Betku zamluvenou, si to na poslední chvíli rozmyslela a tak zbyla na mě.

Po našich společných třech letech mohu konstatovat jediné : Pes, jehož lovecké kořeny sahají až do dob starého Říma, kde se ve spisech nacházejí zmínky o psech z Galie, jejichž vlastnosti odpovídají charakteru lovu honičů, pes , jehož předci se v době života patrona lovu svatého Huberta uplatňovali jako psi vynikajícího čichu a mimořádně vhodní pro práci na vychladlé stopě, je zcela oprávněně zařazen do skupiny loveckých psů č. IV – honiči. Má fena je, nebojím se říci, velmi inteligentní, někdy sice trochu svéhlavá, v zásadě ale poslušná s maximální loveckou vášní, náruživostí a vytrvalostí. Kolegové na naháňkách ji oprávněně obdivují, jak s přehledem zvládne „odchoditcelou naháňku. V naturelu tohoto plemene se projevuje smysl pro týmovou práci, jelikož baset je pes smečkový. Moje dvě basetí holky, jedna vendeéská a druhá anglická jsou toho nezvratným důkazem. Se zájmem pozoruji jejich spolupráci při lovu. Jsou skvělé, pracují spolu naprosto spolehlivě a bezchybně. Zajímavostí je, že zvěř z leče před mimi neprchá tryskem, nýbrž relativně pomalým krokem odchází a to i když ji feny hlásí.

K přivolání jsem začala na radu zkušeného chovatele pana Kesnera, od něhož mám Betku, používat povelku z rohu. Tento způsob přivolávání v revíru se mi velmi osvědčil a mám s tím ty nejlepší zkušenosti. Holky velice rychle pochopily, co se po nich chce a při výcviku nebyl problém. Troubení na roh se nese daleko a feny na něj velmi dobře a ochotně reagují. Jen někdy vnáším při naháňce svým troubením zmatek do řad střelců, kteří zpočátku nevěděli, co se děje. Ale naši už si zvykli a lovečtí hosté si alespoň potrénují vybíjení a nabíjení.

Má Betynka složila úspěšně několik zkoušek z výkonu, na mezinárodních BZH obstála v první ceně, na klubových zkouškách bassetklubu získala 1x CACT , 1x res. CACT , na BZ též CACT a opakovaně vyhrála pracovní pohár bassetklubu. Jediným malým problémem při výcviku bylo odložení a to zejména jeho prvopočátky , jelikož je neskutečný „závislák“.

Závěrem mého příspěvku bych chtěla připomenout a zdůraznit, že baset byl a je skvělý lovecký pes, výborný stopař s vynikajícím nosem a krásným melodickým, hlubokým hlasem typickým pro toto i jiná plemena honičů. Kdo zná jeho přirozenou hlasitost na stopě, jeho rozvážný až někdy těžkopádně vypadající pohyb, jeho vytrvalost, houževnatost, po právu to ocení. Domnívám se, že staré lovecké plemeno baseta je v současné době mezi myslivci a kynology neprávem opomíjeno. Když se čistě náhodou objeví na zkouškách, zpočátku rozpačitá korona a někdy i rozhodčí pak žasnou, co takový baset vlastně dokáže a umí. Je velká škoda, že v době, kdy je ve většině honiteb nedostatek drobné zvěře a pro práci jsou spíše využívána malá plemena, nepřijde na řadu i tento pomocník. Věřím, že by se baset se svými dobrými loveckými vlastnostmi skvěle uplatnil v mnoha honitbách a svou mírumilovnou, přátelskou povahou a oddaností se stal báječným parťákem mnohému myslivci při jeho společných lovech i toulkách přírodou.