Chystáme se na zkoušky honičů.
Po zralé úvaze jsem se rozhodla, že se pokusím s mou basetkou Betynkou ještě absolvovat zkoušky honičů. Má sice úspěšně složené (dokonce opakovaně) barvářské zkoušky a barvářské zkoušky honičů, ale zkoušky honičů nám chybí. Betynka je po několika loveckých sezónách a účastech na mnoha naháňkách podle mého názoru již dostatečně vychozená, zkušenosti s divočáky při lovu již také získala, takže jsem ji na zkoušky zkrátka přihlásila. Jediné, co musíme natrénovat, je disciplína „ ochota na černou.“ Začaly jsme tedy s nácvikem na obůrce v Lažanech, což máme z domova asi 10 minut jízdy autem.
První Betynčino setkání se skoro dvouletou bachyňkou Lízou (cca 60 kg živé váhy) zrovna nenasvědčovalo tomu, že Betynka bude ten neostřejší a nejhlasitější baset na černou. Lízu si nejprve prohlédla, pak chvíli vrtěla ocasem, jako že se budou holky kamarádit, pak se chtěla milovat se mnou, neustále na mne hrabala packou a chtěla hladit. Neměla jsem z toho zrovna pocit vítězství. Při těchto momentech jsem si však vzpomněla na naší první návštěvu na noře s mou drsňačkou Freškou, která se na lišku v klícce tvářila naprosto přátelsky, chtěla si sní hrát, ale pouze do okamžiku, než na ní liška výhružně prskla a bylo po legraci. Freška se řádně naštvala, začala hlásit jak o život a bylo vyhráno. Zkoušky z norování jsme složily s plným počtem bodů. A vcelku podobná situace nastala i v obůrce. Jak se Betka stále motala okolo mne, různě se vrtěla u mých nohou, natočila se blízko ochranného zábradlí zadkem, čehož využila bachyňka Líza, nelenila, prostrčila svůj dlouhý ryj mezi zábradlím a milou Betynku elegantně kousla do zadku. To byla pro Betku ovšem ukrutná potupa, řádně se rozčílila, naježila a Líze začala patřičně „ nadávat“ hlubokým, pro baseta typickým štěkáním. V tom okamžiku jsem pochopila, že historie se opakuje a Betčina reakce na černou je na dobré cestě. Již při druhé návštěvě se ihned rozpomněla na Lízino kousnutí a po chviličce v obůrce začala hlásit o sto šest. Při každém dalším nácviku to bylo stále o kousek lepší, tak si myslím, že i tuto disciplínu zvládneme. Stopařka je výborná, na naháňkách chodí s chutí a elánem, po ráně je naprosto klidná, tak by se snad mohlo podařit zvládnout i tyto poměrně náročné dvoudenní zkoušky, ale čert nikdy nespí, tak nám držte palce!
