od Bouňovské studánky

Já už mám v této otázce již téměř sedm let jasno.

Chtěla bych se podělit s odpovědí na otázku: Proč právě basset?

No zkrátka protože:

Basset (čili oficiálně basset hound), původem anglické lovecké plemeno patřící do skupiny 6 loveckých psů- honiči, barváři bylo vyšlechtěno k loveckým účelům a pro svou nesmírnou vytrvalost a houževnatost se používalo na lov drobné zvěře, zajíců, králíků, lišek. V dnešní myslivecké praxi má stále své využití, bohužel jen v malé míře, jako spolehlivý a neomylný stopař pro dosled spárkaté zvěře díky svému skvělému nosu, do kterého mu pomáhají přivádět ty úžasné vůně a pachy právě jeho dlouhé uši. Takže první hledisko, basset je skvělý pomocník myslivce, který ho naprosto beze zbytku doprovází na lovech, procházkách v revíru a je tímto stylem trávení volného času přímo nadšen. Druhý důvod, proč právě ono plemeno: Basset je také skvělý společník, jelikož je to pes smečkový, je velice snášenlivý a vyloženě se chce kamarádit s kdejakým psiskem, se kterým se setká. Nenajdete v jeho chování špetku agrese, nudy, znechucení, je to optimista, má rád hru, legraci, miluje prakticky každého, koho potká. Je neúnavný v mazlení, nejlépe na pánečkově klíně, když mu není dovoleno okupovat ho celý, tak alespoň tu hlavičku a hrudník si položí (prostě slovy známého moderátora a baviče Petra Novotného typický nabíječ). Basset je velice kontaktní a jeho pohledu „týraného psa“ prostě žádná duše neodolá. Je pravda, že je téměř stále při chuti, ale co do takového nežravce, kterého musíte do jídla nutit a přesvědčovat ho, aby si alespoň kousek vzal. To u basseta opravdu nehrozí. Je velice přizpůsobivý stylu života „ své smečky“. Když jsou jeho „lidičky“ sportovci, mají rádi procházky přírodou, a nemusí být zrovna myslivci, má to rád a nadšeně s nimi podniká výlety kamkoli. Naopak, když se doma spíše holduje pohodlí, odpočinku a televizní kultuře, rád sleduje s patřičnou dávkou drbání jakýkoli sportovní přenos, film či zábavný pořad. Zkrátka je to pes několika tváří a pro svou přívětivou a mírumilovnou povahu si získá srdce snad každého, kdo má jen troch vztah k téhle němé tváři. Je to pes odolný, je vhodný jak do bytu, jelikož se pro svou krátkou srst dobře udržuje, tak i pro ubytování venku, jelikož je vybaven do života trochu větším množství poměrně silné kůže a hustou srstí, takže i nějaká ta nepřízeň počasí mu tolik nevadí. Basset je i poměrně zdravé plemeno, které netrpí nějakými závažnými chorobami, které by byly úplně typické pro jeho zástupce (ač jsou naši basseti aktivně využíváni v myslivosti, žádná onemocnění jsme u nich zatím nezaznamenali – i když je pravdou, že pravidelně jednou ročně dostávají naši basseti preventivní kůru přípravkem Alavis). Ale každý pes však může onemocnět, ať je jakékoli rasy. Bassetovi moc nesvědčí chůze po schodech, ostatně jako každému psovi delšího rámce, neboť je to náročné pro jeho páteř.

Závěrem jen řeknu asi tolik: Mýma rukama i mým životem prošlo již několik psích plemen, ať to byla dlouhosrstá jezevčice, hrubosrstí jezevčíci, čeští fousci mého manžela, malé vendéeské hrubosrsté basetky a několik dalších zástupců loveckých plemen, které při zkouškách loveckých psů jako rozhodčí mohu sledovat a pozorovat jejich chování a povahu i vztah k pánovi. Však žádnému z těchto plemen jsem tak nepropadla tělem i duší jako právě bassetovi, který mne pohltil úplně celou.

A proč basset (a vlastně jakýkoliv jiný pes) s průkazem původu, zkráceně s PP?

I tady je velice jednoduchá odpověď.

U štěňat s průkazem původu máte opravdu zajištěno, že otec uvedený v PP je jejich otcem a matka je jejich matkou. Rodiče těchto štěňat jsou také s průkazy původu a splnili náročné podmínky chovnosti stanovené chovatelskými kluby. U rodičů s PP, kteří nemají potomky s průkazem původu, hrozí nebezpečí, že pro nějakou exteriérovou vadu nebo třeba pro agresivitu, která je u bassetů vylučující vadou, nebyli vybráni do chovu. Nebo se může stát, že se jedná o velmi blízkou příbuzenskou plemenitbu, která je zakázaná.

Jeden příklad za všechny: Měli jsme chovného psa českého fouska, který se jmenoval Viki z Votického vrchu. Patřil do linie Jiné, ale měl hlavu typické III. linie, kterou svým potomkům i předával. Jednoho večera byl neklidný a neustále chtěl jít ven. Když jej šel manžel asi kolem 22. hodiny vyvenčit, než zavřel vchodové dveře, utekl mu pes pod nejbližší borovici, kde se zrovna potulovala háravá fena, která byla ke krytí. Byla to krásná černo zlatá fena německého ovčáka. Než se manžel nadál, Vik na ni skočil a byli svázáni. Dvacet minut čekal pod borovicí, aby fena Vikovi neublížila. Jakmile svázání pominulo, fena utekla. Asi za čtyři měsíce jsme potkali mladý manželský pár, jak nese v náručí černo zlaté štěňátko s hlavou českého fouska. Když jsme je zastavili a prohlíželi jsme si štěně, byl to celý malý Vik jen černo zlatý a s ocáskem jako prasátko (takový několikrát otočený). Nesměle jsme se zeptali, co že to mají za rasu, odpovědí nám bylo, že přeci kokršpaněla a pohledem nám dali najevo, jací jsme kynologičtí analfabeti, a dodali, že jej minulý týden koupili v tržnici a že nemá papíry, protože byl jaksi navíc. Později jak štěně rostlo, jsme je ještě párkrát potkali a bylo vidět, že je to hodně, ale hodně přerostlý kokršpaněl, tedy pardon, jak říká můj manžel "FOFRŠPANĚL".

Z psa bez průkazu původu opravdu nemáte záruku, že vám z něj vyroste to, co si představujete nebo co je vám slibováno. V záruční šesti týdenní době to nepoznáte a později, když vidíte, že to opravdu není to, co to mělo být, si psa natolik zamilujete, že ho stejně pryč nedáte. Proto se psům bez PP tolik daří.

Další nevýhodou je, že se psem bez průkazu původu nemůžete na žádné zkoušky, na žádné výstavy. Pak, když vám pes bez průkazu původu vyroste v opravdu krásného baseta, kterého každý obdivuje, a vy s ním nikam nemůžete, aby vám jeho krásu potvrdili, tak vás to také zamrzí. Pro raději psa s průkazem původu!!!